Píše se rok 1859 - zbývají dva roky do Občanské války (jejímž výsledkem bylo mimo jiné zrušení otroctví). Mladý otrok Django (Jamie Foxx) má možnost získat svobodu, pokud pomůže nájemnému lovci lidí, dr. Kingu Schultzovi (Christoph Waltz), dopadnout bratry Brittlovi obviněné z vraždy. Se Schultzovou pomocí se může zároveň vydat hledat svou ženu, kterou byl přinucen nedobrovolně opustit a která byla prodána na některou z plantáží. A Django je ochotný projet všechny. To co na ně všechno čeká, netuší ani jeden z nich.
Quentin Tarantino, režisér a zároveň autor scénáře, chtěl western zrealizovat již nějakou dobu. Nápad natočit příběh otroka, který se stane lovcem lidí a objíždí plantáže, se mu zrodil v hlavě před 10 lety. A aby to nebyla jen cesta za výdělkem prostřednictvím zabíjení lumpů, zasadil Tarantino do filmu i "romantický prvek", v podobě ženy. Inspirací pro film se mu staly tzv. "špagetové westerny" (spaghetti westerns), které se objevily během 60. let 20. století. Nazývaly se tak proto, že většina vycházela s dílen italských studií. Jejich typickým znakem byla italština, nízký rozpočet a násilný, minimalistický děj. Nespoutaný Django je směsicí komedie/western/akční/drama.
Film se do kin dostal ve stejném období jako Lincoln a tak se mnoho lidí ptalo na spojitosti. Oba filmy v sobě mají zahrnutou stránku otroctví. Tarantino v mnoha rozhovorech uvedl, že otroctví je tu zobrazeno tak, jak to prostě v těch časech chodilo, ale nechtěl natočit historický film s velkým H (který Vás omezuje popisem událostí, které se staly). Místo toho vytvořil vlastní verzi, která mu umožnila pohrát si se všemi postavami, jak se mu chtělo.
A dostávám k jádru tohoto skvělého filmu. Tarantino je génius - s jakou lehkostí předkládá akční a brutální scény a vtipné situace. Ačkoliv se film dotýká, pro mnoho Američanů, velmi citlivého tématu otroctví, rozhodně nikoho nepohorší. To jak se zacházelo s otroky je tu podáno černé na bílém, žádné chození okolo horké kaše. Je tu opravdu pár scén, které Tarantino ještě "zjemnil", protože první publikum, na kterém zkoušel reakce, odcházelo traumatizováno. Pokud nejste příznivcem Tarantinova umění všude stříkající krve, na film nechoďte. Na toho, kdo má Tarantina rád čeká pořádná jízda plná skvělých postav a dialogů. Hlavní roli, otroka Djanga, ztvárnil Jamie Foxx. Nejprve chtěl Tarantino obsadit Willa Smithe, ale nakonec ji získal právě Foxx. Jeho proměna z otroka na lovce lidí a "mstitele" ochotného riskovat pro svou ženu vše, se povedla. Ve filmu je ztvárněním hrdinství. Na mě ale nejvíce zapůsobila úplně jiná postava, a to dr. King Schultz v podání úžasného Christopha Waltze. Schultz je Djangovým parťákem a za mě nejlepší postava celého filmu. Tarantino s Waltzem nespolupracuje poprvé. Vidět jsme ho mohli v Hanebných panchartech (Inglourious Basterds), kde ztvárnil nezapomenutelnou postavu, a jak sám Tarantino řekl "nejlepší postavu, kterou jsem kdy vytvořil", Hanse Landu. Za ni získal Waltz celkem 27 ocenění!!!! Není divu, že ho Tarantino obsadil i do role Schultze (za ni už stačil Waltz získat Zlatý Glóbus), který se stane Djangovým společníkem a při hledání milované ženy. Je zajímavé pozorovat vývoj dvojice. Django má na začátku problém se zabíjením některých hledaných lidí a Schultz mu odvětí, že práce Lovce lidí je být chladnokrevným zabijákem. Ale jakmile se ocitáme na plantáži, kde se k otrokům chovají s brutalitou, je to právě Schultz, který má s takovým zacházením problém a naopak Django musí usměrnit jeho.
První dvě hodiny filmu jsem se neskutečně bavila. Film jede stále stejnou rychlostí akčních scén, skvělých dialogů a vtipných momentů - scéna se skupinou říkající si The Regulators (předchůdci ku klux klanu) a jejich kuklami, je jedna z nejvtipnějších scén se kterou jsem se kdy ve filmu setkala. Před Tarantinem smekám. A takhle to jede, až se konečně dostáváme na nejznámější plantáž v Mississippi - Candyland, kterou vlastní mladý Calvin Candie (Leonardo DiCaprio) a na níž se nachází Djangova manželka Broomhilda (Kerry Washington). DiCapria v rolích záporáků moc nevídáme a postava Calvina mu padla jako ušitá. Když se seznámíte i s jeho komorníkem Stephenem (Samuel L. Jackson), nejodpornějším černochem v okolí (který velice rád opakuje jako papoušek svého rasistického vlastníka), máte kolem sebe pěknou řádku zajímavých postav. Po herecké stránce se filmu nedá nic vytknout. V menších rolích se tu objevují např. Don Johnson nebo Franco Nero. V jedné scéně tu vlastně stojí dva Djangové - Foxx a Nero, který ztvárnil Djanga ve stejně jmenovaném westernu z roku 1966. A podobných odkazů tu najdete víc. :)
No ale, aby to nebyly samé klady, musím přiznat, že po dvou hodinách jízdy film začal pokulhávat a ztratil tempo. A bylo to hlavně ve chvíli, kdy Django kolem sebe neměl Schultze a za svou ženu bojoval sám. A v momentech, kdy jsem si říkala to už je konec, se to vždycky natáhlo. A i když je jedna z posledních přestřelek skvělá, mohl film klidně skončit o 20 minut dřív. Nevím, co se všichni zbláznili s tříhodinovou délkou filmu, ale pokud si neudržíte nahozené tempo, jeden se začne, v sedačce kina vrtět.
Hudební doprovod je na jedničku. Poprvé si nechal Tarantino napsat originální hudbu k filmu. John Legend, který se o natáčení doslech, napsal skladbu "Who did that to you", kterou pak Tarantinovi poslal. Ten si ji zamiloval a do filmu dal. Vystihovala totiž přesně to, co ztvárnil a já s ním musím souhlasit. Na hudbě se podílel i Jamie Foxx, který se dal dohromady s Rickem Rossem. Společně napsali "Hundred Black Coffin", hiphopovou skladbu. A že se hip hop ke stylu filmu nehodí - naopak. Mně se tam opravdu líbí, a když se zaposloucháte, uslyšíte melodii typickou pro špagetové westerny.
Shrnuto podtrženo - pokud nemáte rádi stříkající krev a prostřelené části těla, není to nic pro Vás. Ti ostatní si film užijí. A třeba jim ani ten konec nebude připadat natažený jako mně. A možná by mi to ani nepřišlo, kdyby nebyly 3/4 filmu v ďábelském tempu. Joo a už jsem říkala, že Waltz byl skvělý :)) Už jen kvůli němu si to dám klidně znovu.
PS.:
Scénář k filmu, který Tarantino napsal je rozsáhlý. Všechno se do filmu nedostalo a něco bylo pro film ještě upraveno. Takže pokud si chcete přečíst originální scénář, budete mít tu možnost v podobě komiksu, který Tarantino připravuje. Měl by vyjít (pokud jsem správně hledala) v září tohoto roku.
Film se do kin dostal ve stejném období jako Lincoln a tak se mnoho lidí ptalo na spojitosti. Oba filmy v sobě mají zahrnutou stránku otroctví. Tarantino v mnoha rozhovorech uvedl, že otroctví je tu zobrazeno tak, jak to prostě v těch časech chodilo, ale nechtěl natočit historický film s velkým H (který Vás omezuje popisem událostí, které se staly). Místo toho vytvořil vlastní verzi, která mu umožnila pohrát si se všemi postavami, jak se mu chtělo.
A dostávám k jádru tohoto skvělého filmu. Tarantino je génius - s jakou lehkostí předkládá akční a brutální scény a vtipné situace. Ačkoliv se film dotýká, pro mnoho Američanů, velmi citlivého tématu otroctví, rozhodně nikoho nepohorší. To jak se zacházelo s otroky je tu podáno černé na bílém, žádné chození okolo horké kaše. Je tu opravdu pár scén, které Tarantino ještě "zjemnil", protože první publikum, na kterém zkoušel reakce, odcházelo traumatizováno. Pokud nejste příznivcem Tarantinova umění všude stříkající krve, na film nechoďte. Na toho, kdo má Tarantina rád čeká pořádná jízda plná skvělých postav a dialogů. Hlavní roli, otroka Djanga, ztvárnil Jamie Foxx. Nejprve chtěl Tarantino obsadit Willa Smithe, ale nakonec ji získal právě Foxx. Jeho proměna z otroka na lovce lidí a "mstitele" ochotného riskovat pro svou ženu vše, se povedla. Ve filmu je ztvárněním hrdinství. Na mě ale nejvíce zapůsobila úplně jiná postava, a to dr. King Schultz v podání úžasného Christopha Waltze. Schultz je Djangovým parťákem a za mě nejlepší postava celého filmu. Tarantino s Waltzem nespolupracuje poprvé. Vidět jsme ho mohli v Hanebných panchartech (Inglourious Basterds), kde ztvárnil nezapomenutelnou postavu, a jak sám Tarantino řekl "nejlepší postavu, kterou jsem kdy vytvořil", Hanse Landu. Za ni získal Waltz celkem 27 ocenění!!!! Není divu, že ho Tarantino obsadil i do role Schultze (za ni už stačil Waltz získat Zlatý Glóbus), který se stane Djangovým společníkem a při hledání milované ženy. Je zajímavé pozorovat vývoj dvojice. Django má na začátku problém se zabíjením některých hledaných lidí a Schultz mu odvětí, že práce Lovce lidí je být chladnokrevným zabijákem. Ale jakmile se ocitáme na plantáži, kde se k otrokům chovají s brutalitou, je to právě Schultz, který má s takovým zacházením problém a naopak Django musí usměrnit jeho.
První dvě hodiny filmu jsem se neskutečně bavila. Film jede stále stejnou rychlostí akčních scén, skvělých dialogů a vtipných momentů - scéna se skupinou říkající si The Regulators (předchůdci ku klux klanu) a jejich kuklami, je jedna z nejvtipnějších scén se kterou jsem se kdy ve filmu setkala. Před Tarantinem smekám. A takhle to jede, až se konečně dostáváme na nejznámější plantáž v Mississippi - Candyland, kterou vlastní mladý Calvin Candie (Leonardo DiCaprio) a na níž se nachází Djangova manželka Broomhilda (Kerry Washington). DiCapria v rolích záporáků moc nevídáme a postava Calvina mu padla jako ušitá. Když se seznámíte i s jeho komorníkem Stephenem (Samuel L. Jackson), nejodpornějším černochem v okolí (který velice rád opakuje jako papoušek svého rasistického vlastníka), máte kolem sebe pěknou řádku zajímavých postav. Po herecké stránce se filmu nedá nic vytknout. V menších rolích se tu objevují např. Don Johnson nebo Franco Nero. V jedné scéně tu vlastně stojí dva Djangové - Foxx a Nero, který ztvárnil Djanga ve stejně jmenovaném westernu z roku 1966. A podobných odkazů tu najdete víc. :)
No ale, aby to nebyly samé klady, musím přiznat, že po dvou hodinách jízdy film začal pokulhávat a ztratil tempo. A bylo to hlavně ve chvíli, kdy Django kolem sebe neměl Schultze a za svou ženu bojoval sám. A v momentech, kdy jsem si říkala to už je konec, se to vždycky natáhlo. A i když je jedna z posledních přestřelek skvělá, mohl film klidně skončit o 20 minut dřív. Nevím, co se všichni zbláznili s tříhodinovou délkou filmu, ale pokud si neudržíte nahozené tempo, jeden se začne, v sedačce kina vrtět.
Hudební doprovod je na jedničku. Poprvé si nechal Tarantino napsat originální hudbu k filmu. John Legend, který se o natáčení doslech, napsal skladbu "Who did that to you", kterou pak Tarantinovi poslal. Ten si ji zamiloval a do filmu dal. Vystihovala totiž přesně to, co ztvárnil a já s ním musím souhlasit. Na hudbě se podílel i Jamie Foxx, který se dal dohromady s Rickem Rossem. Společně napsali "Hundred Black Coffin", hiphopovou skladbu. A že se hip hop ke stylu filmu nehodí - naopak. Mně se tam opravdu líbí, a když se zaposloucháte, uslyšíte melodii typickou pro špagetové westerny.
Shrnuto podtrženo - pokud nemáte rádi stříkající krev a prostřelené části těla, není to nic pro Vás. Ti ostatní si film užijí. A třeba jim ani ten konec nebude připadat natažený jako mně. A možná by mi to ani nepřišlo, kdyby nebyly 3/4 filmu v ďábelském tempu. Joo a už jsem říkala, že Waltz byl skvělý :)) Už jen kvůli němu si to dám klidně znovu.
PS.:
Scénář k filmu, který Tarantino napsal je rozsáhlý. Všechno se do filmu nedostalo a něco bylo pro film ještě upraveno. Takže pokud si chcete přečíst originální scénář, budete mít tu možnost v podobě komiksu, který Tarantino připravuje. Měl by vyjít (pokud jsem správně hledala) v září tohoto roku.
No comments:
Post a Comment